Pomoc pro děti ohrožené domácím násilím

Dítě

Pohádka o Locice

POHÁDKA O LOCICE

Muž a žena, kteří bydleli v sousedství zlé čarodějky, si dlouho přáli potomka. Jejich přání se po čase vyplnilo a žena čekala děťátko.

Jednoho dne dostala žena neodolatelnou chuť na salát locika, který rostl v zakázané zahradě čarodějky. Muž přelezl zeď, salát utrhl a přinesl ženě domů. Ta jej snědla, ale její chuť na locikový salát byla ještě větší, takže muži nezbylo nic jiného, než vlézt do zahrady znovu a salát natrhat. Ale rozezlená čarodějka už na něj čekala. Aby si zachránil holý život, musel jí slíbit, že jí dá dítě, které se mělo narodit. Jakmile krásná holčička přišla na svět, dostala jméno Locika a čarodějka ji odnesla pryč.

Ve dvanácti letech zavřela čarodějka Lociku do vysoké věže bez schodů a dveří, jen nahoře bylo malé okénko. Kvůli nezodpovědnosti rodičů a zlým kouzlům byla uvězněná a zůstala sama. Když ji čarodějka přišla navštívit, musela Locika spustit oknem krásné zlaté vlasy, aby po nich mohla vyšplhat nahoru.

Princ, který už dlouho obcházel kolem věže, slýchával líbezný zpěv Lociky, a marně si lámal hlavu, jak dostat dovnitř, zahlédl jednoho dne čarodějku, jak šplhá nahoru po spuštěných vlasech. Proto příští den poté, co se setmělo, na Lociku zavolal, ta spustila své vlasy a on se mohl dostat k ní. Nejprve se ho Locika polekala, ale nakonec byla šťastná, a když se jí zeptal, zda se chce stát jeho ženou, souhlasila a jeho ženou se stala. Domluvili se, že princ každý večer přinese kus hedvábného provazu, ze kterého Locika splete žebřík, aby se spolu mohli dostat ven a utéci.

Běžel čas a vše by zůstalo pro čarodějku tajemstvím, kdyby si jednou Locika neposteskla, jak je čarodějka proti princi těžká, když ji vytahuje nahoru. Čarodějka se rozlítila, ustřihla Locice dlouhé copy a zaklela ji na poušť k bídě a strádání. Sama se posadila a čekala na prince. Lstivě mu hodila ustřižené copy, aby mohl vyšplhat nahoru. Princ uviděl ve věži čarodějku, která se mu vysmívala a vyhrožovala mu, že Lociku už nikdy neuvidí. V zoufalství se princ vrhl z věže dolů, kde mu trnité křoví vypíchalo oči a on slepý bloudil po světě a hořekoval nad ztrátou své Lociky.

Celý dlouhý rok trvalo princi, než doputoval na poušť, kde v bídě a strádání žila Locika s dvojčátky, která se jí narodila. Přestože to v nehostinných podmínkách nebylo vůbec snadné, o své děti láskyplně pečovala a starala se, aby nestrádaly. Princ z dálky uslyšel její hlas a klopýtal k Locice. Ta ho poznala, objala ho a plakala. Když se její slzy dotkly princových slepých očí, zacelily se a on uviděl jako dřív.

Pak prince zavedl Lociku a děti do svého království, kde žili společně šťastně a spokojeně.

(Volně dle pohádek bratří Grimmů napsala Jitka Komendová)