Představte si, že dítě svolá rodinu ke stolu. Posadí se a řekne: “Mami, tati, nedávno jsem přemýšlel/a o svých potřebách a přál/a bych si, abychom se vzájemně více propojili, třeba tak, že…”
To by bylo jistě ideální.
Ale většinou se děje to, že děti nedokáží otevřeně sdělovat své potřeby rodičům, ani si je mnohdy neuvědomují.
Jejich chování nám ale dává různé signály, které napovídají, co zrovna potřebují.
Jako rodič můžete být překladatelem těchto signálů. Můžete se naučit rozpoznat chování, otázky a výroky, které jsou nápovědou k tomu, že dítě touží po kontaktu a chce se cítit viděno, slyšeno a milováno.
