Děti ve stresu potřebují víc než povzbuzení – potřebují cítit blízkost a přijetí.
„Nestresuj se“ nebo „to zvládneš“ často říkáme s dobrým úmyslem. Stres tím ale většinou nezmizí a někdy v tom může být i nenápadný tlak, že by to dítě zvládnout mělo.
Děti v takové chvíli spíš potřebují cítit, že v tom nejsou samy. Že jejich nervozita dává smysl a že se mají o koho opřít.
Úlevou pro ně může být, když slyší, že jejich hodnota nestojí na výsledku a že jsou přijímané, ať to dopadne jakkoli. Právě blízkost, pochopení a nabídka podpory bývají tím, co pomáhá nejvíc.
