Hranice patří k základním vývojovým potřebám dětí. Pomáhají jim orientovat se ve světě, rozumět tomu, co je v pořádku, a vytvářejí pocit bezpečí, díky němuž mohou objevovat, učit se a růst.
Když jsou hranice srozumitelné a přiměřené, dítě si postupně osvojuje schopnost regulovat své chování, respektovat druhé a mít jistotu samo v sobě.
Právě skrze opakovanou zkušenost s přehlednými hranicemi od dospělých si děti budují sebedůvěru a vytvářejí základ pro zdravé vztahy v dospělosti. Učí se, že emoce jsou přijatelné a že i nesouhlas může existovat v bezpečném vztahu.
