Sebedůvěra se u dětí rozvíjí postupně. Tím, co jim o nich samotných říkáme, ale také zkušeností, že mohou dělat chyby a postupně něco zvládnout samy.
V každodenních situacích můžeme zkusit třeba říct:
Když vidíme snahu:
„Vidím, jak moc ses na to soustředil/a.“
„Oceňuji, že jsi to nevzdal/a, i když to bylo těžké.“
Když se něco nepovede:
„Chyby děláme všichni, díky nim se učíme.“
„Je normální, že se nám občas něco nepovede. Co myslíš, že můžeme příště udělat jinak?“
Když chceme podpořit samostatnost:
„Jak bys to chtěl/a udělat ty?“
„Zajímá mě tvůj názor. Co si o tom myslíš ty?“
Když chceme dát najevo přijetí:
„I když se ti něco nepovede, mám tě pořád stejně rád/a.“
Když nechceme dělat věci za děti:
„Je to těžké, vidím to. Chceš, abychom to zkusili spolu, nebo to chceš ještě zkusit sám/sama?“
.png)