„Syndrom hodného dítěte“ se používá jako označení pro vzorec chování, který má často kořeny v dětství.
Navenek se člověk projevuje jako hodný, přizpůsobivý a bezproblémový, uvnitř ale potlačuje své emoce a potřeby. Často se snaží vyhovět druhým ze strachu z odmítnutí nebo ztráty vztahu.
Důsledkem může být dlouhodobé napětí, nejistota v tom, co vlastně chci, a potíže s nastavováním hranic.
Pomáhá, když děti zažívají, že je přijímáme a máme rádi i tehdy, když dělají chyby, nesouhlasíme s jejich chováním nebo prožívají silné emoce – a že naše láska k nim nezávisí na tom, jak moc jsou poslušné nebo úspěšné.
.jpg)