„Chápu, jak se cítíš, ale nenechám tě to dělat.“
Takhle můžeme dát dětem najevo, že je přijímáme i s jejich pocity, ale nemusíme souhlasit s jejich chováním.
Přijetí neznamená souhlas. Znamená uznání toho, co se děje, bez hodnocení.
Když dítě zažije, že mu rodič rozumí, cítí se v bezpečí. Tělo se uklidní, dech zpomalí a mozek je znovu připravený vnímat, co rodič říká – a spolupracovat.
Trest může dítě naučit chování neopakovat, ale jen ze strachu, ne z pochopení. Nezvnitřní si, proč je něco v pořádku nebo ne. Učí se vyhnout trestu, ne porozumět důvodům.
Když místo toho cítí porozumění a jasné hranice, učí se přemýšlet o svém chování, chápat souvislosti a postupně zvládat své emoce.
