Když je dítě v napětí, cesta k domluvě vede nejprve přes bezpečí a porozumění.
Když děti zažívají stres, jejich tělo reaguje automaticky – bojem, útěkem nebo zamrznutím. V tu chvíli nejsou přístupné učení ani domluvě.
Nejdříve potřebují zklidnění: kontakt s klidným dospělým, pocit bezpečí a pojmenování toho, co se děje, například: „Vidím, že chceš pokračovat v hraní. Asi tě to naštvalo.“
Tím se tělo postupně začne uklidňovat. Teprve pak má smysl cokoliv vysvětlovat nebo řešit.
.png)