Co z toho, co jste se naučili jako děti, vám dnes spíš ubližuje než pomáhá? Napište nám do komentáře.
Mnohá přesvědčení o světě i nás samých jsme si osvojili postupně a nenápadně. Převzali jsme je z rodiny, školy, společnosti. Když si jich začneme všímat v momentech, kdy se ozývají, a pojmenujeme je jako starý vzorec, získáme prostor reagovat jinak.
Může pomoct:
- Všímat si momentů, kdy se myšlenkový vzorec ozývá: třeba když si jdete odpočinout a „hlas v hlavě“ říká, že jste toho neudělali dost. Nebo když cítíte vinu, že říkáte „ne“. Vědomí je první krok k tomu, aby měl člověk šanci jednat jinak.
- Zastavit se a pojmenovat, co je to vlastně za myšlenku: už samotné pojmenování snižuje intenzitu a dává prostor volbě.
- Zeptat se sám/sama sebe: „Je to opravdu pravda? Nebo starý vzorec?“
- Nahradit staré přesvědčení novým, prospěšnějším: „Odpočinek je potřeba, ne odměna.“ „Chyby jsou součást učení.“ Opakování je klíč — mozek se učí nová „pravidla“ postupně.
- Mluvit o tom, co prožíváte, s někým, komu věříte: sdílení často oslabí stud i pocit, že to „máme jen my“. A umožní nám vidět věci z odstupu.
Právě tyto drobné posuny postupně otevírají prostor pro zdravější vztah k sobě – i pro to, čemu se budou učit naše děti.
